Povinné nebo dobrovolné očkování?
Na veřejnosti čas od času probíhá diskuze o tom, zda má být očkování povinné, nebo dobrovolné. V případě, že by bylo očkování dobrovolné, by se každý rozhodoval sám za sebe (nebo svoje dítě), jestli se očkovat nechá nebo nenechá.
Povinné pravidelné očkování
Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje každému povinnost nechat se očkovat proti infekčním chorobám, u kterých hrozí další šíření prostřednictvím epidemie. Očkování probíhá podle očkovacího kalendáře a je v případě jeho dodržení zdarma.
Jedná se o tyto infekční choroby:
Za nepodrobení se povinnému očkování je možné dle zákona uložit pokutu. Čin je vyhodnocen jako přestupek.
Vezme-li škola na vícedenní výjezd neočkované dítě, může jí hrozit pokuta až ve výši 30 000 Kč.
Mateřským školám a dětským skupinám hrozí pokuta až ve výši 500 000 Kč, přijmou-li do vzdělávání neočkované dítě.
Rodičům, kteří nenechají své dítě naočkovat, hrozí pokuta do výše 10 000 Kč.
Lékařům, kteří dítě nenaočkují, hrozí pokuta až do výše 1 000 000 Kč.
Povinnost očkování mají i cizinci, plánují-li v České republice pobývat dobu delší než 90 dnů.
Očkování je součástí preventivní zdravotnické péče. Jeho cílem je snížení počtu infekčních onemocnění, zabránění úmrtnosti vlivem infekcí, zamezení vzniku a šíření epidemií.
Léčba infekčních nemocí je většinou nákladná, dlouhá a nepříliš úspěšná. Některé z nich jsou neléčitelné nebo mohou zanechat trvalé následky, často končí smrtí. Pomocí očkování se celosvětově podařilo zlikvidovat pravé neštovice. Další nemocí, proti které lidstvo aktuálně intenzivně bojuje, je například dětská obrna. Její celosvětové vymýcení je očekáváno mezi lety 2018-2020.
Po zavedení povinného očkování v Československu nebyl zaznamenán žádný případ dětské obrny, úmrtí na černý kašel a významně se snížil počet dětí, které onemocněly spalničkami, na několik případů ročně. Podobné výsledky byly pozorovány i po zavedení očkování proti tuberkulóze, tetanu, záškrtu, zarděnkám a jiným nemocem.
Pro dosažení dostatečné kolektivní imunity proti výše uvedeným nemocem se odhaduje 95% proočkovanost v rámci celé České republiky. V současné době proočkovanost české populace 95% přesahuje, nicméně se rok od roku lehce snižuje. Potřebná proočkovanost pro zabránění šíření nemoci coby epidemie je u každé choroby individuální a záleží také na počtu dávek jednotlivých vakcín. Dostatečná proočkovanost populace ochrání ty, kteří nemohou být očkováni například kvůli poruchám imunity. Do této skupiny patří i nejmenší děti, které ještě očkovány nebyly.
Doporučené dobrovolné očkování
Toto očkování si hradí sama osoba, která se nechává očkovat, případně rodič dítěte. Jedná se o individuální prevenci podle zdravotních rizik nebo potřeb. Řadí se sem například očkování proti chřipce, klíšťové encefalitidě, hepatitidě typu A, planým neštovicím, rotavirovým nákazám, pneumokokovi nebo rakovině děložního čípku.
Patří sem i cestovatelské očkování. Osoby cestující do zahraničí by se měly s dostatečným časovým předstihem informovat o tom, jaké infekční choroby jim v dané zemi hrozí a jak se před nimi chránit.
Jednoznačný názor na očkování v české společnosti neexistuje.
Nejčastější argumenty pro povinné očkování:
- V České republice se nevyskytuje tolik epidemií a nemocí, které neznáme.
- Stát tímto způsobem pečuje o zdraví své populace.
- Život dítěte by neměl být riskován nebo ohrožován tím, že jej rodiče nenechají očkovat.
- Obava ze situace, že by rodiče na očkování zapomínali.
- Rodiče dětí nejsou kompetentní situaci ohledně veřejného zdraví posoudit a vyhodnotit.
- Ochrana těch, kteří nemohou být očkováni.
Nejčastější argumenty proti povinnému očkování:
- Rodiče nechtějí děti očkovat, protože mají obavy z nežádoucích vedlejších účinků očkování.
- Ze strany rodičů je slyšet názor, že někteří pediatři nepodávají o očkování dostatečné informace a nejsou ochotni o situaci diskutovat. (Z. Candigliota, Liga lidských práv)
- Při prokazatelných negativních následcích vlivem očkování se systém, který očkování nařizuje, vyhýbá nesení důsledků.
- Právo na svobodné rozhodování ohledně vlastního zdraví či zdraví svých dětí.
- Může se vyskytnout reakce na očkování způsobená aktivací imunitního systému (únava, zvýšená teplota, bolest v místě aplikace).
- Ve velmi vzácných případech může proběhnout závažnější reakce s různou intenzitou a důsledky. Pravděpodobnější je u osob s poruchami imunity nebo jinými velmi závažnými onemocněními. V tomto případě se očkování nedoporučuje nebo zvažuje.
Návrhy změn Ligy lidských práv, které by mohly pomoci situaci nějakým způsobem vyřešit:
- Ministerstvo zdravotnictví by mělo vycházet z nezávislých výzkumů a informací vyhodnocených vzhledem k našemu prostředí. Ke každému očkování by na základě těchto objektivních analýz měly být zveřejněny informace, proč je povinně potřeba.
- V případě, že není osoba očkována, a dostane jednu z nemocí, proti nimž by očkována měla povinně být, hradila by si léčbu sama. V současné době je situace taková, že tuto nákladnou léčbu hradí pojišťovna.